Slovník pojmů
Bambus
je souhrnný název několika rodů stálezelených dřevnatých trav čeledi lipnicovitých a podčeledi Bambusovitých. Nejvyšší druhy bambusu dorůstají až výšky cca. 40m. Bambus lze použít jako mnohostranný materiál pro obdobné účely jako dřevo. Bambus je možné použít jako materiál pro konstrukce různých staveb, výrobu rozličných nástrojů, nábytku nebo papíru či k výrobě oděvů anebo i jako potravinu. Ve středověku se v Číně vyráběly z bambusu zbraně i mnohé další nástroje. Jsou to doložené informace (např. ze starých Čínských obrazů). Bambus se vyznačuje tenkými listy s lichozpeřenou žilnatinou, jenž vyrůstají přímo z jeho dutého kmenu. Více...
Kořen
je nečlánkovaný rostlinný vegetativní orgán, jenž neoplývá listy ani šupinami. Většinou je pod zeminou. Právě přes kořen čerpá rostlina z půdy vodu spolu s rozpuštěnými minerálními živinami a upevňuje se pomocí kořenu v půdě. Zároveň se kořen uplatňuje i jako zásobovací orgán, vegetativní rozmnožovací orgán a při symbióze případně s ostatními rostlinami. Kořen roste pozitivně geotropicky a negativně fototropicky. Dorůstá vzrostným vrcholem, který je krytý tzv. čepičkou (kalyptra). Ihned za nimi se u většiny rostlin nacházejí vlastní orgány, které slouží k čerpání vody a získávání potřebných živin. Jde o tzv. kořenové vlásky, jejichž životnost je relativně krátká. Tyto vlásky jsou nahrazovány novými, které se nacházejí dále vpředu v důsledku pokračujícího růstu kořenů. Více...
Stonek
je nadzemní orgán rostliny, který spojuje kořen s listy a květy. Stonek je neomezeného růstu, je rozčleněný na tzv. uzliny a internodia. Stonek spolu s listy se dohromady nazývají prýt. Více...
List
je, u rostliny, postranní vegetativní orgán. List je omezeného vzrůstu a rozšířený zpravidla do plochy. Plošné rozšíření listu je evolučně výhodná adaptace rostlinného těla, umožňující rostlině efektivnější zachytávání světla právě pomocí listů. Efektivita potom může být umocněna díky aktivnímu nastavení listu vůči světelným paprskům. List dělíme na tzv. asimilační list, děložní lístek a listenu. List má 3 základní funkce: výměnu plynů s okolním prostředím, fotosyntézu a odpařování vody. Více...
Les
je porost dřevin, kde je vyvinuto tzv. stromové patro. Les je složitý lesní ekosystém, jenž je tvořen rostlinnou složkou, živočišnou složkou a abiotickým prostředím. Podle obecně přijímané lesnické definice je les porostem, kde stromy dorůstají výšky minimálně 5m a zápoje korun minimálně 25 %. Největší rozlohu souše má tajga, která je formací jehličnatých lesů chladného pásma severní polokoule, tvořené v Evropě hlavně rozlyčnými druhy smrků, jedlí, modřínů i borovic, v Asii ještě navíc obsahuje kryptomerie, tsugy, túje nebo cypřišky a v severní Americe též tzv. douglasky. Více...
Háj
je název pro listnatý les bohatého podrostu, tvořeného hájovou květenou. Jde hlavně o olšinu, dubohabřinu i květnatou bučinu. Hájová květena je určena k tomu, využívat ke kvetení ročního období co největší množství světla. Hájová květena musí stihnout odkvést po roztáním sněhu a oteplením půdy na minimální přijatelné hodnoty. Zároveň před olistěním nebo zároveň s počátkem olistění stromů. Právě po olistění množství slunečního záření, které proniká do porostu, totiž výrazně poklesne. Hájová květena kvete mezi březnem a květnem. Po krátkém období květu potom odplodí. Více...
Zahrada
je prostor, jenž je určen k pěstování rostlin. Zároveň může zahrada sloužit i k okrasným účelům nebo může být využita k pěstování rostlin, které jsou určené ke konzumaci. Vědeckým, výzkumným nebo pedagogickým účelům jsou určeny specializované botanické zahrady či arboreta. Jedním ze zvláštních typů zahrad jsou zoologické zahrady, jenž simulují přirozené prostředí zvířat. Zahrady mají mnoho rozličných podob. Existují třeba vodní zahrady, zenové zahrady anebo japonské suché zahrady. Zahrady jsou někdy kombinovány i s dalšími krajinými prvky jako například aleje, parky nebo lesoparky atd. Více...
Zavlažování
je nahrazení či doplnění dešťových srážek vodou z dalšího zdroje za účelem pěstování plodin anebo rostlin. Zemědělství, které spočívá na přímých srážkách, je označováno jako suché zemědělství. Jako vodní zdroj pro zavlažování může být jezero, řeka, pramen, studna či sněhové pokrývky. V závislostech na vzdálenosti daného zdroje i četnosti dešťových srážek může být voda vedena přímo na pole anebo může být uložena pro pozdější využití v umělých nádržích, cisternách atd. Případné „sklízení“ dešťové vody, jenž dopadá na střechy budov anebo na blízké nezúrodňované kopce k doplnění deště, který dopadá na obhospodařované pole, též zahrnuje zavlažování. Rozličné typy zavlažovacích technik se liší v tom, jak je voda získaná ze zdroje distribuována na polích. Cílem je zásobit pole rovnoměrně, aby každá rostlina měla dostatek vody, který potřebuje, aniž by měla vody mnoho či málo. Více...
Plantáž
je zemědělské území, kde dochází k pěstování monokulturní plodiny pro sklizeň a následný prodej. Plantáž je rozlehlý pozemek, který je pravidelně obhospodařováný lidskou rukou, kde se nachází určená plodina. Soustředění plodiny na jednom místě je výhodné z pohledu snadné dostupnosti, ochrany a kontroly nebo snadného sklízení. Více...
Čeleď "Lipnicovité"
je čeledí jednoděložných rostlin, dříve označovaných jako trávy nebo traviny. Latinský výraz Graminae se však slále užívá např. v USA. Jde o morfologicky, biologicky vyhraněnou čeleď s více než čtyřmi sty rody a téměř s 10.000 druhy. Jsou to jednoleté vytrvalé rostliny. Více...
Altán
je malá ozdobná stavba, která je umístěna v zahradě či parku, určená hlavně pro oddech, rekreaci nebo relaxaci lidí. také se často označuje jako besídka. Nejjednodušší altány jsou většinou dřevěné. Můžeme se s nimi setkat i v přírodě, často na turisticky zajímavých místech jako např. v místech s krásnou vyhlídkou, kde altán může plnit i funkci vyhlídkové terasy. Lázeňské altány často slouží jako kryté pódium např. k vystoupení lázeňských orchestrů. Více...
Zemina
je termín, jenž se užívá v inženýrsko-geologické klasifikaci hornin, a který je založený na strukturní soudržnosti hornin. Rozlišují se horniny na několik typů. Obsah jednotlivých prvků v půdě či zemině je kolísavý podle dané lokality. Obecně můžeme říci, že významné zastoupení má prvek křemík-hliník-uhlík-vápník atd. Z inženýrského a stavebního pohledu jsou důležité mechanické vlastnosti zemin, jejich únostnost a schopnost nést stavby. Únostnost zemin je možné zvyšovat tzv. hutněním. Více...
Zemědělská půda
je část povrchu země, kde je využívano k výkonu zemědělství nebo pastevectví. Jde převážně o pole, louky nebo pastviny. Někdy se zemědělská půda používá pro pěstování např. stromů, nebo je použita pro stavby. Zemědělská půda je charakterizována vrstvou úrodné půdy na polích, kterým se říká "ornice". Vyskytuje se i pod zápojem porostu na loukách, protože je známo, že pod travnatými ekosystémy vznikají nejkvalitnější černozemě. Je to dáno prokořeněním a přítomností např. žížal, krtků nebo jiných organismů. Dále pomalým rozkladem zbytků rostlin nebo vazbou vzdušného dusíku symbiotickými bakteriemi jetelovin. Z ekonomického pohledu jsou v některých zemích takové půdy rozdělené dle kvality. V České republice jde o rozdělení do bonitovaných ekologických jednotek. Více...
