Attention: open in a new window. PrintE-mail

O bambusech

1. Cílem tohoto článku je vytvoření přehledu o výskytu,rozmnožování a možném použití bambusů v okrasném zahradnictví v České republice.

Jako autor se věnuji tomuto tématu již dvanáct let a nikdy nezapomenu na to,když jsem viděl první bambus v podhorské oblasti Francie, kde jsem byl udiven,jak je možné,že tato asijská rostlina muže růst i v chladném klimatu. Toto zjištění odstartovalo mou vášeň pro tyto rostliny. Začal jsem shánět první bambusové rostliny a zkoušel je na své zahradě pěstovat. Další pootevření bambusového světa mi pomohla literatura o bambusech, převážně od anglických, holandských bambusových odborníků. Po několika létech pěstování v našich podmínkách máme společně s bambusovými milovníky v České republice jisté zkušenosti a některé z nich jsou také z části použity v tomto článku. Cílem je si udělat představu o těchto rostlinách, jejich nárocích,rozmanitosti a kráse. V následujících kapitolách jsou představeny některé rody a druhy(a nejsou zdaleka všechny), které je možné u nás pěstovat,některé z nich jsou vyobrazeny v kapitole fotodokumentace, ale nic nenahradí přímé setkání s těmito gentlemany. Měl jsem možnost se za bambusy podívat do jejich domoviny a mé nadšení pro ně ještě stouplo. Poznal jsem některé druhy, které pěstuji v Čechách, ale byly o dost vyšší a mohutnější. Těžko se o tom píše, to se musí vidět na vlastní oči. V našem klimatu se musíme snažit porozumět a naplno přizpůsobit nárokům a podmínkám těchto přenádherných rostlin a ony nám to za pár let vrátí ve své kráse.

2. Definice, zařazení, původ a historie bambusů

2.1. Definice a zařazení bambusů

Bambusy mohou být jednoduše definovány jako štíhlé nebo křovité trávy s dřevitými dutými stvoly (tyčemi) různého tvaru, délky, tloušťky, barvy atd. Při dodržení jejich nároků a přírodních podmínek jejich charakteristickým rysem je, že zůstávají po celý rok stále zelené.Ve srovnání s travinami jsou bambusy dřevnaté a až na výjimky si zachovávají habitus a listoví po celou dobu vegetace, a to i v období vegetačního klidu, kdy jsou mnohé trávy ve svém přirozeném prostředí srovnány se zemí vlivem tvrdé zimy nebo jsou spaseny dobytkem.
Bambusy řadíme do skupiny jednoděložných rostlin do čeledi lipnicovitých a dále jako podčeleď bambusovité. Tato podčeleď se dále dělí na dva kmeny:dřevité a bylinné.My se dále zaměříme na první kmen tj. dřevité, protože bylinné bambusy nejsou v našich přírodních podmínkách pro pěstování použitelné.

2.2. Původ a historie bambusů

Bambusy mají svůj původní výskyt na všech kontinentech zeměkoule kromě Antarktidy a veliké části Evropy. Podle výzkumů hrála v evoluci a rozšíření bambusů (a nejen u nich) značnou roli doba ledová. Asi největší přirozený výskyt bambusových rostlin je v Asii (jižní Čína).

Bambus byl pro jeho vy nikající vlastnosti, kterými jsou zejména rychlost růstu, pevnost, pružnost, lehkost značně oblíben a postupně docházelo k jeho rozšiřování a záměrnému pěstování a šlechtění v celém světě. V odborných cizojazyčných literaturách je popsána a zařazena (nikoliv vždy jednotně) značná skupina bambusových rodů a druhů, přičemž velká část jich dosud zařazena ani popsána nebyla vůbec, ba dokonce mnoho druhů nebylo dle názoru mnohých autorů zabývajících se touto problematikou vůbec objevena.

Co se týče historie bambusů, tak první stopy o bambusech sahají až do doby před šesti a půl milionů let před naším letopočtem. Evidence DNA dokonce zaznamenává stáří zkamenělých rostlin na asi 26 milionů let před naším letopočtem. Bambusy nejprve rostly v divoké přírodě a posléze se začaly zejména v Asii pěstovat z důvodu svých užitkových vlastností.

Postupem času se bambusy začaly vedle svých užitkových vlastností používat i v okrasných zahradách. Zmínky o používání těchto klenotů asijských zahrad spadají až do doby 2000 let před naším letopočtem.Čínský symbolismus, náboženství, úcta k přírodě dal základ pro estetické používání těchto rostlin v zahradách. Pro Číňany je v symbolismu bambus velmi důležitý, neboť představuje přednosti jako je smích, skromnost a stáří. V asijské historii identifikuje v širším smyslu i lidi, jejich životní cestu a srovnávání lidí s jeho vlastnostmi.

První bambusové sazenice, které se dostaly díky obchodům z Asie do Evropy a Ameriky byly Phyllostachys nigra a Fargesia nitida. Dalšímu rozšíření bambusů do Evropy vděčíme cestovatelům a botanikům, kteří postupně přiváželi kromě jiných rostlin i semena a někdy i kořenové rhizomy bambusů.Tak začaly vznikat v Evropě první zahrady s bambusovými zákoutími a touha po nových rodech a druzích.Bambusová móda se nejprve rozšířila v teplých jižních a západních koutech Evropy, kde se rostlinám dařilo.Ve Francii, Itálii, Holandsku a taktéž Anglii docházelo také k prvnímu pěstování a šlechtění bambusů. Touha po exotických bambusech se dostává i do zemí severní a střední Evropy, kde tyto rostliny mají těžší podmínky k životu.

3. Popis a morfologie bambusové rostliny

Máme-li popsat bambusovou rostlinu, musíme zmínit že do skupiny, kterou nazýváme bambusy, řadíme i veliké množství rodů a druhů, které na první pohled nevypadají jako typické bambusy, ale mají stejné morfologické vlastnosti.Hlavní strukturální částí bambusových rostlin je podzemní rhizomový systém, který má očka (pupeny) a kořeny. Nadzemní částí jsou stébla (tyče), které nesou větve a listy.

3.1. Podzemní rhizomový systém bambusové rostliny

Nepochybně nejdůležitější částí bambusu je rhizomová struktura. Je to soustava podzemních uzlů a meziuzlů, které svou elasticitou a pevností upevňují a vyživují rostlinu. Jejich velikost a kvalita silně ovlivňují nadzemní část rostliny. Například mladá rostlina má malé tenké rhizomy a v důsledku toho vyvíjí slabé tyče. Stejně tak i rostlina, která je díky nepříznivým podmínkám zejména stanovištním a klimatickým vystavena stresům, které vedou k úbytku energie, tvoří slabší nadzemní stébla.Má-li rostlina dobré podmínky k životu, začne se časem zvětšovat plocha kořenů, které přijímají více vody a živin, a to má za následek růst větších rhizomů a pletenců,což se odráží v kvalitě nadzemních částí zejména v tloušťce a délce tyčoviny.Rhizomy se používají k vegetativnímu množení bambusů.

3.1.2. Dělení bambusů podle typu růstu rhizomů

3.1.2.1 Pachymorfní (trsnaté)

TrstnatéTyto rostliny mají všeobecně typickou sympodiální vlastnost a rostlina má tvar trsovitý.Tento typ růstu je typický pro velkou část tropických druhů (př.Bambusa). Z bambusů použitelných v našem klimatu jmenujme důležitý rod Fargesia,Borinda nebo Thamnocalamus. Tyto rostliny rostou v trsech a nešíří se nekontrolovaně do svého okolí.

3.1.2.2. Leptomorfní (výběžkaté)

VýběžkatýBambusy s tímto typem rhizomů pocházejí většinou z mírných oblastí a zahrnují převážnou část rostlin chladnomilných a zimovzdorných, které je možné použít v našich klimatických podmínkách (př. Phyllostachys, Sasa, Semiarundinaria, Pleioblastus).Tyto rostliny se šíří svými výběžky do okolí a pokud jim nevymezíme prostor, mohou určitá místa i nekontrolovaně zarůst. V některých odborných publikacích je tato skupina ještě dělena na krátce a dlouze výběžkaté bambusy.

3.1.2.3. Amphimorfní

Ne zcela typickou třetí skupinou jsou tzv.amphimorfní rostliny, které vykazují vlastnosti jak trsů tak i výběžků a naopak. Příkladem amphimorfních rostlin může být např. běžící trs u Yushanie. Pomalejší výběžky u Phyllostachys mohou nastat i vlivem nižších teplot nebo systematického hnojení k rostlinám.

3.1.3. Kořeny

Kořeny pokrývají rhizomy a mají funkci vyživovací a společně s rhizomy upevňující a především zásobní.Ukládají se v nich škroby, minerální látky a voda.Bambusy rostou v různých nadmořských výškách, klimatu a stanovištích, proto se i kořenový systém daným specifickým podmínkám přizpůsobil. Například některé horské druhy rodu Fargesia rostou až ve výškách kolem 4000 metrů, kde v určitém období zamrzne půda, a proto tyto rostliny mají uloženy vodní rezervy v kořenovém systému.Naopak některé bambusy, které se vyskytují na vlhčích nebo mokřejších stanovištích např. Phyllostschys heteroclada, mají v kořenech a rhizomech vzdušné kapsy parenchymatických buněk, které slouží jako zásoba vzduchu podobně jako u stromu Tisovce dvouřadého. Podle daných funkcí mohou mít kořeny různé tvary a rozměry.

3.2. Nadzemní část bambusové rostliny

3.2.1. Stonek (stéblo, tyčovina)

Stonek (stéblo, tyčovina) je nadzemní část rostliny, která je až na malé výjimky dutá a zpevněna kolénky. Hlavní funkcí stonku je nést a vyživovat větve, na nich listy a reprodukční orgány (květy a plody). Kolénka mají jak již bylo uvedeno funkci zpevňovací.Vzdálenosti mezi kolénky se nazývají internodia. Kolénka jsou buď plná nebo poloplná, nejsou dutá. Stonky bambusů jsou různého tvaru, délky, zdobené rýhami, barevností, stěsnaností internodií a kolének. Stejně jako u trav je bambusový stonek stejnoměrně široký po celé délce. Bambusový stonek vyrazí z půdy v období typickém pro jednotlivé rody a druhy.

V době růstu jsou bambusy rekordmani mezi rostlinami v denních přírůstcích, které jsou v našich klimatických podmínkách až 13 cm za den a u některých tropických druhů v jejich domovině 80 cm i více. Ke konci růstu stonku (tyče) se začínají formovat větve s listy.U některých rodů (např. Fargesia) se větve s listy plně vyvinou až ve druhém roce na jaře.

3.2.2. Listy

Listy jsou plícemi každé rostliny.U bambusů je list tvořen listovou pochvou, čepelí a krátkým řapíkem.Mezi čepelí a pochvou je často tzv.jazýček s oušky.V těchto místech se může vyskytovat různě dlouhé i zbarvené ochmýření, které spolu s jazýčkem a oušky slouží jako rozpoznávací znaky bambusů.Listy jsou většinou protáhlé se souběžnou žilnatinou.Některé bambusy reagují na určité změny (stresy)svinutím listové plochy např. trpí-li bambusová rostlina suchem nebo mrazem, čímž zabraňují odparu vody. Bambusy jsou stále zelené rostliny, ale průběžně propadávají a během let si obnovují listoví. Jedním z odolných bambusů asi s největšími listy v našem klimatu je Indocalamus Tessellatus.

3.2.3. Květy (plody)

Kvetení u bambusů je jev, kdy po určité době, cyklu, který není ještě zcela objasněn vykvete určitý druh a jeho genetická rodina.Vykvetení může být buď částečné, kdy vykvete pouze část rostliny a rostlina dále pokračuje v růstu, nebo totální, kdy po vykvetení celá rostlina umírá. Příkladem této skupiny posledních let je kvetení druhu Fargesia nitida a její druhově starých kultivarů. Cykly kvetení bambusů jsou sporné.Mr.Bell své knize uvádí rozmezí 80-120 let. Jiné publikace uvádějí spoluúčast klimatických podmínek a prostředí.

Každý rod a druh má své kvetoucí hodiny jinak a některé druhy, které jsou známy a pěstují se již přes více jak 150 let, třeba ještě vůbec nevykvetly.V asijských horách způsobuje hromadné kvetení Fargesia problém pro pandu velkou, která se živí výhradně listy a mladými výhonky bambusů tohoto rodu. Rostliny se vysemení, vynulují své kvetoucí hodiny a začínají svůj cyklus na novo. Plodem bývá obilka, která má stejně jako u trav krátkou klíčivost.

4. Rozdělení bambusů podle různých kriterií

4.1. Podle typu růstu rhizomů

Tzv. pachymorfní (trsnaté), které si drží habitus keře a nerozšiřují se dramaticky do svého okolí, přičemž zástupci tohoto rodu jsou např. Fargesia,Borinda, Thamnocallamus.

Dále na tzv. leptomorfní (výběžkaté), které se šíří pomocí svých rhizomových výběžků až několik metrů od matečné rostliny a tvoří většinou pokryvné plochy nebo bambusové houštiny a lesíky. Zástupci tohoto rodu jsou např. Phyllostachys, Pleioblastus, Sasa.

Třetí skupina tzv. amphimorfní není typická a někdy se v literatuře neuvádí. Během let pěstování a pozorování bambusů se zjistily rostliny, které vykazují za určitých podmínek kombinaci obou skupin př. běžící trs.

Výše uvedené rozdělení je nutné znát pro správné použití jednotlivých druhů v okrasném zahradnictví.

4.2. Podle původu a výskytu na světě

Bambusy se vyskytují téměř na celé planetě a díky vlastnostem a použitelnosti se určité rody a druhy rozšířily i do míst mimo svou domovinu.Paul Whittaker ve své knize uvádí toto rozdělení. Bambusy původem z Číny a Taiwanu Bambusy původem z Koreje a Japonskab včetně okolních ostrovů

  • Bambusa
  • Bashania Chimono bambusa
  • Brachistachium x Hibanobambusa
  • Brachistachium Indicalamus
  • Chimonobambusa Phyllostachys
  • Fargesia Pleioblastus
  • Indocalamus Pseudosasa
  • Oligostachium Sasa
  • Phylostachus Sasaella
  • Pleioblastus Sasamorpha
  • Pseudosasa Semiarundaria
  • Schizastachium Shibataca
  • Semiarundinaria Sinobambusa
  • Shibataca
  • Sinobambusa Bambusy původem ze severní
  • Yushania Ameriky
  • Bambusy původem ze severní Indie Arundinaria gigantea
  • Himalájí a Nepálu
  • Bambusy původem z jižní Ameriky
  • Borinda hlavně z Chile
  • Drepanostachyun
  • Fargesia Chusquea
  • Himalayacalamus
  • Thamnocalamus Bambusy původem z Jižní Afriky
  • Yushania
  • Thamocalamus tessellatus

4.3. Rozdělení podle nadmořské výšky

Bambusy se vyskytují od výšky hladiny moře až po horská pásma např. Fargesia ve výškách kolem 4000 metrů.V souvislosti s nadmořskou výškou se mění teplota, tlak, vlhkost vzduchu a mění se také rody a druhy bambusových rostlin. U tropických bambusů je pro růst a vývoj důležitá teplota po celou dobu vegetace v hodnotách nad nulou u různých druhů jiná 20-40°C. Tato teplota je téměř stejná a dochází zde spíše k menším výkyvům teplot (den/noc,období monzunu). Tropické druhy jsou těmto podmínkám dobře přizpůsobeny a rostou všude, kde jsou splněny jejich nároky. Na rozdíl od tropických druhů zvládají naše chladnomilné druhy větší výkyvy teplot a to po delší období.

Nejčastějším dělením bambusů podle nadmořské výšky je na bambusy nížinné a horské. Nížinné bambusy zahrnují převážně rod Phyllostachys, který je velmi rozmanitý a má mnoho druhů, které nabízejí velkou rozličnost tvarů.Tato nížinatá skupina se používá pro teplotové extrémy od horka a vlhkosti tropů až po chlad, padání sněhu, ale i období sucha.Horské bambusy rostou ve vyšších nadmořských výškách, kde čelí velmi tvrdým podmínkám. Rostou většinou jako podrost výších keřů a stromů nebo se prosazují samostatně. Před a v zimním období tyto horské rostliny občas shazují část svých listů a tím regulují odpar vody, což jim pomáhá k přežití v dlouho zamrzlých půdách.Toto rozdělení bambusů nemá dané hranice a tyto skupiny se různě prolínají. Například tropické druhy Bambusa se potkávají s některými chladnomilnými druhy Phyllostachys atd.

4.4. Rozdělení na bambusy tvořící a netvořící tyčovinu

U bambusů se můžeme setkat s dalším možným rozdělením a to na bambusy tvořící a netvořící tyčovinu. Každý člověk si pod pojmem bambus představí vysokou rychle rostoucí rostlinu s tyčemi, větvemi a listy. Hlavními zástupci tyčových bambusů jsou např. Phyllostachys, Bambusa Thamnocallamus. Jak jsem již zmínil do skupiny bambusů se řadí také rostliny, které tvoří místo tyčí krátká stébla a často dorůstají nižších výšek (např. Sasa). Existují rody (např. Pleioblastus), které mají druhy obou skupin.

4.5. Rozdělení podle výšky tyčoviny

Rozdělení podle výšky tyčoviny je spíše orientační a má spíše pomoci pěstitelům architektům v jejich orientaci. Výška bambusové rostliny je dána geneticky rodem a druhem, prostředím a jeho vlivy na rostlinu, nadmořskou výškou, délkou a intenzitou zimního období, podnebím aj. Ve své domovině vyrůstají bambusy do svých optimálních výšek, zatím co v našich zahradách nedorostou kolikrát ani poloviny své výšky.

4.5.1. Půdopokryvné

Půdopokryvné druhy jsou rostliny nižších výšek do 1 metru, které jsou zpravidla výběžkaté a tvoří často pokryv pod keři nebo jsou pěstovány samostatně např. Pleioblastus.

4.5.2. Podrostové

Podrostové druhy jsou často vyšší a tvoří keřové patro a rostou buď samostatně nebo jako keřový podrost pod velkými stromy např. někteří zástupci rodu Fargesia.

4.5.3. Stromové

Třetí skupinou jsou stromové bambusy, které dorůstají velkých výšek a to zejména u tropických druhů, které tvoří bambusové lesy a háje (Phyllostachys pubescens, Bambusa vulgaris, Bambusa rigida).

4.6. Rozdělení podle odolnosti vůči chladu

Zařazení bambusů podle odolnosti vůči chladu, mrazu a klimatickým jevům s tím souvisejících (zimní slunce a vítr) je velice důležité zejména pro pěstování bambusů v našich klimatických podmínkách. Klimatologové na celém světě po rozsáhlých studiích a výzkumech vytvořili klimaticko-teplotní mapu určitých zón. Česká republika spadá do evropské klimatické mapy, která obsahuje jedenáct skupin od nejchladnějších míst severu a oblasti vnitrozemí Ruska, která jsou značena jako zóna 1, až po místa jižní Itálie a Španělska, která jsou označena číslicemi 10 a 11. Pro lepší představu mapa používá chladných a teplých barev a jejich odstínů.Každá zóna je označena číslem a rozmezím teplot v zimním období a specificky dále definována.

Česká republika leží až na malé teplejší ostrovy (Praha a část jižní Moravy) v zóně 5, kde se zimní hodnoty teplot dostávají pod hranici -20 °C a místy až -28 °C. Česká republika je ovlivňována vnitrozemským klimatem, který se na rozdíl od přímořského liší v mnoha faktorech. Jsou zde patrné větší rozdíly teplot a jejich kolísání mezi velmi teplým létem a dosti mrazivou zimou. Jarní období je v České republice nestálé a často začínající vegetační období přeruší opět návrat zimy, mrazivých větrů v kombinaci s ostrým jarním sluncem. Z tohoto důvodu často v těchto klimatických podmínkách dochází k poškození některých náročnějších rostlin, a to nejen bambusů např. některých kultivarů panašovaných cesmín, cedrů, japonských javorů aj. Abychom v našich podmínkách mohli tyto rostliny úspěšně pěstovat, musíme se snažit co možná nejvíce přizpůsobit nárokům těchto rostlin a vytvořit jim např. chráněná stanoviště, zimní ochranu, p otřebné nároky na půdu, dostatečnou zálivku atd.

Mrazuvzdornost je schopnost rostliny odolávat, přežívat při teplotách pod určitým bodem mrazu. Mrazuvzdornost je u jednotlivých bambusů různá.Je nutné se na tomto místě zmínit o problematice tzv. umrznutí rostliny. V jarním období pěstitelé obcházejí své zahrádky a pokud najdou uhynulou rostlinu zpravidla konstatují, že zmrzla. Mráz a zima je pouze jedním z faktorů ovlivňující přežití rostliny. Velmi významnou složku ovlivňující život a kvalitu bambusové rostliny je voda.V zimních měsících mají často bambusy z důvodu promrznutí půdy nebo deficitu srážek nedostatek vláhy a některé bambusy tento nedostatek poškozuje a mohou podobně jako některé jehličnany uschnout tedy nikoliv zmrznout. Situaci je nutné při pěstování hlídat a popřípadě rostliny v zimních měsících zalít. Druhým extrémem je nadbytek vody, který působí hlavně v těžkých jílovitých půdách přemokření rhizomů a při trvalejším přebytku vody, může dojít k zahnívání následně i k odumření rostliny.Typickým příkladem je pampová tráva (Cortaderia).

Někteří pěstitelé rozdělují zimovzdornost určitých rodů a druhů podle klimatických zón. Jiní rozdělují odolnost vůči zimě v evropských podmínkách na málo, středně nebo silně zimovzdorné. Hranice těchto skupin jsou často udávány teplotním minimem. Ze zkušeností s pěstováním bambusů ve své zahradě uvádím,že odolnost bambusů závisí kromě mrazuvzdornosti ještě na mnoha jiných faktorech, o kterých jsem se již částečně zmínil a které mají dost často větší vliv na zimní poškození, než mráz. Není žádnou výjimkou situace, kdy lépe přežijí i tvrdší zimu bambusy s nižší zimovzdorností, avšak lepším stanovištěm a nároky, než druhy odolnější, avšak bez této péče.

5. Terminologie, botanická klasifikace

Terminologie bambusů není úplně jednoduchá a jednoznačná. Dochází k neustálému vývoji terminologie, k lepší kategorizaci již poznaných a k tomu velké řady synonym nových kultivarů, a dále k zavádění nové terminologie nedávno objevených rostlin.Velká řada bambusů dostala svá asijská jména podle původu, vzhledu (např. Phyllostachys decora) (Phyllostachys manii) či použitelnosti. Některé druhy bambusů mají v různých koutech Asie dokonce více jmen např. Phyllostachys aurea je na Tchai-wanu nazýván Formosian bamboo (Tchai-wanský bambus a jinde rybářský bambus).

5.1. Botanické rozdělení

Bambusy jsou podrodina travin (Poaceae) a jsou klasifikovány jako bambusoidy, které se dělí na dřevité a bylinné bambusy. V současné době neexistuje v botanickém pojmenování jednotnost a proto se můžeme setkat i s odlišným zařazením jednotlivých rostlin.

Paul W.rozdělení.

Poddruh např. Thamnocalamus spathyflorus Subsp. nepalensis. Poddruh definuje rostlinu geograficky a pochází z různých míst v divoké přírodě.
Varieta např. Semiarundinaria fastuosa var. viridis označuje původ v divoké přírodě, což má většinou určitý vliv na rostlinu v toleranci např. k mrazu, suchu a může být odlišná habituelně.
Forma např. Phyllostachys bambusoides f. lacrima deae představuje jedinečnou c harakteristiku rostliny, která se vyvinula v divoké přírodě a může se lišit v barvě a vzhledu.
Kultivar např. Fargesia murielae “Simba“ je vyjádřen velkým písmenem v uvozovkách. Kultivar je rostlina, která byla vypěstována záměrně kultivací člověka.Název vyjadřuje často popis, změnu, odchylku, odlišnost.

6. Nejznámější pěstované rody bambusů

6.1. Fargesia

Velmi rozmanitý rod zahrnující velikou řadu druhů a v poslední době i kultivarů. V knize A Compendium of Chinese Bamboo (China Forestry Publishing House) je uvedeno mnoho nových druhů. Velikou řadu neobjevených druhů tohoto rodu ještě ukrývají asijské hory. Fargesia má svůj domov v asijských horách, kde především roste na obrovských plochách střední Číny v Gansu a Sichuanu,Yunnanu…) ve výšce od 900 až 4200 metrů nad mořem. Tento rod má pachymorfní kořenový systém a roste spolehlivě trsnatě. Bambusy tohoto rodu vytvářejí husté keře s kratší a tenkou tyčovinou a s ohledem na svůj původ jsou velmi odolné vůči chladu a mrazu.

Fargesia patří do skupiny bambusů, které když zakončí svůj životní cyklus a vykvetou, utvoří semena a původní rostlina kompletně umírá. Semena se vysemení a začínají růst nové generace. V našich klimatických podmínkách to zcela nefunguje. Tyto rostliny jsou velmi dekorativní, rychle rostou a jsou mrazuvzdorné. Domnívám se,že tyto rostliny nejsou v sadovnické praxi vČr. dosud zcela objevené a doceněné.

6.2. Indocalamus

Rod z Indočíny, který má 26 druhů a jeden původem z Japonska. Mnohé z nich jsou rozšířené v divoké přírodě většinou jako podrostová rostlina do 1000 metrů nad mořem.Pro evropské pěstování bambusů tohoto rodu připadá v úvahu asi pět druhů, avšak zatím největší pěstitelská zkušenost je z druhem Tessellatus.Tato skupina byla dlouhá léta řazena k rodu Sasa, ale zkoumáním se přišlo na řadu znaků, které vedli k založení nového rodu např. lesklost listů a jejich tvar, způsob invaze do okolí atd.

6.3. Phyllostachys

Phyllostachys je asi nejznámějším rodem tyčových bambusů. Tento rod má leptomorfní rhizomový systém a řadí se k výběžkatým bambusům. Vzhledem ke své použitelnosti je znám téměř na celém světě. Dřevěné tyče se používají pro stovky produktů a řemesel. Výhonky některých druhů se používají jako potrava. Rod zahrnuje velikou řadu druhů, forem, kultivarů. Rod obsahuje několik severních bambusů dobře snášejících chlad zejména ty typy, které jsou znatelně stromové a mají arborescentní strukturu.Phyllostachys je adaptován na horká léta a chladné zimy s kontinentálními vlivy, ale dobře se přizpůsobuje i jiným klimatům.

6.4. Pleioblastus

Tento rod bambusů zahrnuje většinou nízké pokryvné druhy např. Pleioblastus pumilus, které jsou široce půdo pokryvné a silně výběžkaté a mohou podobně jako některé druhy rodu Sasa lokálně porůst až zaplevelit určité území.Tento rod má však ve své rodině i druhy, které dokonce dorůstají vyšších výšek a tvoří tyčovinu jako např. Pleioblastus linearis nebo gramineus.Existuje veliká řada druhů, ale díky neustálené taxonomii a množství synonym, které se často používala stejně i pro rod Sasa, nelze zatím určit přesnější početní čísla.U půdo pokryvných Pleioblastů se cení jejich rychlý růst a schopnost v krátké době porůst a tím i zpevnit i hodně svažitá místa. Další předností je barevná pestrost a tvarovost některých druhů a kultivarů (př. Auricoma-zlaté olistění, Variegatus - bíle panašované listy, Distichus - prostorové olistění atd.). Mrazuvzdornost je dobrá, avšak v našich podmínkách dochází často k poškození olistění mrazivými větry a vlivem jarního slunce spolu s kolísáním teplot, což je problém celé bambusové skupiny v našich zeměpisných šířkách. Řada Pleioblastů vyžaduje polostinná stanoviště. Při poškození listoví se doporučuje radikální řez podobně jako u některých travin.

6.5. Sasa

U tohoto rodu je zatím známo přes 80 druhů, které rostou převážně jako nízký porost ve východní Asii v Japonsku, Koreji a v oblasti Kurilských ostrovů a Sachalinu. Tento rod je typickým představitelem rostlin, které se na první pohled bambusům nepodobají. Jsou to nízké až středně vysoké rostliny maximálně však do výšky dva a půl metru. Bambusy tohoto rodu jsou silně výběžkaté a tvoří dost často jednolitý rozsáhlý porost. Výhonky a stébla jsou tenká a malá. Je to rod dobře snášející chlad a mráz, ale v našich podmínkách některé velkolisté druhy mají dost často poškozené listy a těmto rostlinám prospívá po zimě k jejich regeneraci radikální řez, podobně jako u travin (Miscantus). Sasa má velký význam jako protierozní, zpevňovací vegetační prvek. Výhonky Sasa palmata patří mezi pochoutky na některých ostrovech v severovýchodní Asii.

6.6. Semiarundinaria

Rod Semiarundinaria pochází pravděpodobně z Japonska, ale je rozšířen i v Koreji a blízkých ostrovech a v Číně. Rod vykazuje vlastnosti rodů Phyllostachys a Pleioblastus a je možné, že tyto dva rody hrály hlavní roli při jeho vzniku. Rod zahrnuje i okrasné formy (barevná tyčovina i olistění). Tyče Semiarundinaria jsou přímé a nemají žádný žlábek.V místě kolének vyrůstají většinou tři větve, přičemž ve stáří se mohou přidat další větve. Počtem větví tři a výše se tento rod odlišuje od Phyllostachys, kde jsou větve jen dvě. Jedná se o leptomorfní rostlinu se silnými rhizomy. Ve své domovině se dost často používají jako větrolamy.

6.7. Thamnocalamus

Dalším rodem je Thamnocalamus, který je pachymorfní rostlinou. Rostliny tohoto rodu pocházejí především z Himalájí a Tibetu, kde rostou jako podrost v jehličnatých lesích. Jeden druh byl objeven v Africe a je tolerantní k chladu.Thamnocalamus má obvykle pět větví na uzlu (v kolénku), které vyrůstají společně s tyčí a pak se prudce otočí ven.Tyče jsou posety voskem, který je doplněn často pylem namodralé barvy. Tyčové pochvy zůstávají dlouho přisedlé na rostlině a až později opadávají.V našich podmínkách, pokud se pustíme do jeho pěstování, vyžaduje velmi chráněná místa a dost často dochází k jeho zimo-jarnímu poškození. Zástupcem je Thamnocalamus crasinodus, který má výrazný již zmíněný voskový pel V našich podmínkách patří spíše ke sbírkovým záležitostem.

6.8. Další rody

Dalšími rody s použitelnými chladnomilnými druhy jsou např. Pseudosasa, Sasaella, Hibanobambusa, Shibataea, Bashania, Chusquea, Chimnobambusa aj. Existuje celá řada dalších bambusových rodů a ještě více druhů a forem tropických bambusů (Bambusa, Dendrocalamus, Gigantochloa, ostrovních endemitických př. Dindochloa scandens z Tchai - wanu atd., avšak s ohledem na zaměření a cíl pěstování v našich podmínkách nejsou pro nás v exteriérech použitelné.

7. Bambusy v České republice

Velká většina pěstovaných rostlin v České republice pochází z matečnic pěstovaných již v Evropě. Díky chladnějšímu a drsnějšímu klimatu, ve kterém se Česká republika nachází, je nutné si ze skupiny bambusů vybrat rody a druhy, které mají schopnost v našich podmínkách prosperovat.Do Evropy se díky bambusářům dostaly také nové importy ,převážně z Číny a jejich pěstování a použitelnost v našich přísnějších klimatických podmínkách se teprve testuje.Tyto rostliny nejsou nikde v Čr.tak dlouho,aby vytvořily dospělé trsy,proto By bylo nezodpovědné jejich předčasné hodnocení.

7.1. Bashania

Malý rod, který pochází hlavně ze střední Číny, většinou z hornatých oblastí z lesů. Je to velmi odolný rod tolerantní k extrémům, který vyvíjí leptomorfní rhizomový systém.Po několika letech v zahradě má rostlina statný zjev.

7.1.1. Bashania fargesii

Tento bambus je odolný min. do - 25 °C a dobře snáší polohu na slunci i stín. Výška tyčoviny je 5 až 20 metrů, průměrně do výšky kolem 6 metrů. Rhizomy jsou leptomorfní. S ohledem na vertikální pevné větve tvoří houští. Tyče jsou stříbřitě šedé 2,5 až 5 cm silné, v našich podmínkách spíš slabší. Listy má dlouhé šedozelené. Je to jeden z méně známých použitelných chladnomilných bambusů.

7.2. Chimnobambusa

Rod, který je všeobecně znám pro mocný vzrůst, což však neplatí v našich podmínkách. Většina z nich neroste v nadmořské výšce nad 1600 metrů nad mořem a obvykle roste v oblastech, kde je vzduch chladný a vlhký.

7.2.2. Chimnobambusa marmorea

Tento druh je původem z Japonska a Číny. Odolnost má min. - 20 °C a vyhovuje mu umístění na světlém stínu. Dorůstá výšky 1 až 3 metry, u nás spíše do 1 metru. Jedná se o výběžkatý druh s obvykle nízkým vlnícím se listím. Tyče mají purpurově skvrnité pochvy, které časem tmavnou. Listy jsou dlouhé a tenké 10 x 1 cm. Použití je spíše pro sběratele.

7.3. Chusquea

Je botanicky relativně moderní rod, protože je původem ze širokého neprozkoumaného ráje rostlin v Andách v jižní Americe, kde žije mnoho na chlad přizpůsobených rostlin. Zástupce rodu je možno nalézt u hladiny moře a směrem nahoru až do výšky 4270 metrů.

7.3.1. Chusquea culeou

Chucquea culeou je odolný min. do - 18 °C a má rád stanoviště na slunci nebo světlý les. Dorůstá do výšky 4 až 6 metrů, v našich zahradách jen kolem 1 metru. Tyče má tmavozelené, blednoucí do olivové zeleně, mladé tyče jsou často zbarvené purpurově. Listí je tmavě zelené a mezi jednotlivými klony se často liší v délce, přičemž jejich průměr je 10 x 1cm. Jedná se o druh pro naše podmínky spíše okrajový, náročnější, sbírkového charakteru.

7.4. Fargesia

Důležitý rod, jenž může zahrnout mnoho druhů, z nichž mnohé nebyly dosud srovnávány či vůbec zveřejněny. Mnohé z těchto druhů pravděpodobně rozšíří řadu chladnomilných bambusů. Za jejich místo původu lze označit obrovské plochy hor převážně střední Číny. Bambusy z rodu Fargesia jsou pachymorfní bambusy, které nejsou tropické ani subtropické.

7.4.1. Fargesia nitida

Odolnost Fargesia nitida je min. - 29 °C a má rád světlé nebo polostinné stanoviště. Výška bambusu je 3 – 4 metrů, průměrně do výšky 3 metrů. Tyče jsou tmavě fialové a silné max. 1,5 cm. Fargesia nitida má šedozelené krátké a štíhlé listy obvykle 5 x 1,5 cm. Spolu s Fargesia murielae je v Evropě jedním z nejpoužívanějších druhů zahrnující velké množství klonů, forem a kultivarů různých výšek a tvarů. Druh a jeho formy byly zavedeny v devatenáctém století a jsou velmi užitečnými rostlinami pro chladné krajiny. Původní forma byla pečlivě vyzkoušena a otestována v mnoha zahradách a mnoha oblastech. Je původem ze široké oblasti střední Číny, kde roste v lesích na severních svazích hor až do výšky 3400 metrů a kde se extenzívně používá k pletení košíků a lehkých plotů. Některé starší výpěstky z pravého druhu vykvetly a je pravděpodobné, že v nejbližších letech mohou vykvést i některé podobně staré formy.

Nejčastěji pěstované formy a kultivary druhu Fargesia nitida:

  • Fargesia nitida “Eisenach“ je sloupovitější, měří do 2,5 metrů a má stříbrné olistění.
  • Fargesia nitida “Nymphenburg“ tyčovina měří 2-3 metry a má světle zelené olistění.
  • Fargesia nitida “Chennevieres“ je řídká a napřímená jako druh s úzkými listy.
  • Fargesia nitida “Ems River“ má fialovou tyč, menší listí a je velmi vertikální.
  • Fargesia nitida “Wake hurst“ velmi hojné, robustní a tmavé tyče
  • Fargesia nitida “Great Wall“ je nová selekce semenáčů pocházející z irského ostrova Man. Jedná se o novou rostlinu, která by v nejbližších desetiletích neměla vykvést.Velmi vhodná pro další pěstování v našich podmínkách.
  • Semenáče Fargesia nitida byly sbírány i v parku Jiuzhaigou v severním Sichuanu a odtud pocházejí dva nejznámější kultivary:
  • Fargesia nitida “Jiuzhaigou 1“ má přímý a úzký tvar a dorůstá do výšky 3 metrů. Tento kultivar má dobré zbarvení pochev a tyčí, které je nejdříve zelené a později se barví do červeno-fialova. Listy jsou úzké.
  • Fargesia nitida “Jiuzhaigou 2“ tyče má vertikální, otevřenější a dorůstá jen do 2 metrů. Má menší list a nevybarvuje se tak jako 1.

7.4.2. Fargesia murielae

Tento druh je odolný do - 29 °C a snáší dobře slunce či světlý stín. Výška tyčoviny je 3 – 4,5 metrů, průměrně do výšky 4 metrů. Tyče jsou max. 1cm v průměru olivově žluté a tvoří tvar podobný slunečníku. Listy má sytě zelené a úzké 8 x 1 cm. Rostlina je jednou z nejodolnějších bambusů proti chladu. Dobře přežívá v exponovaných částech Skandinávie, východní Evropy a severovýchodní části Spojených států amerických. Pochází z velmi dobrých zahradních rostlin z čínské provincie Hubei z výšky kolem 3000 metrů.

V našich podmínkách se Fargesia murielae daří velmi dobře a je možné u nás s velkým úspěchem pěstovat např. tyto její kultivary a formy:

  • Fargesia murielae “Bimbo“ je kultivar krátkého tvaru, nahoře vzdušný a světlý s užšími listy
  • Fargesia murielae“Simba“ byl vyšlechtěn v Dánsku, dorůstá do 1,5 m a má lehce smuteční listy
  • Fargesia murielae “Harewood“ byl vyšlechtěn v Dánsku a je podobný kultivaru “Simba“
  • Fargesia murielae“Thyme“ menší než kultivar “Harewood“, dorůstá do 2 metrů
  • Fargesia murielae“Joy“ je kultivar vykazující lepší růstové vlastnosti než “Harewood“
  • Fargesia murielae“Jumbo“ dosahuje výšky 2,5 – 3 metry, má větší list a přepadavé větve

7.4.3. Fargesia rufa

Tento druh je odolný min. do – 20 °C a má rád stanoviště na slunci nebo světlý stín. Dorůstá do výšky 2 – 3,5 metru, nejčastěji do výšky 2,5 metrů. Dal by se charakterizovat jako krátký, cvalíkovitý, na krajích obloukovitý, ale jemného vzhledu. Tyče mají max. průřez 1 cm a jsou v závislosti na typu půdy oranžově červené nebo tmavě garnátově růžové. Nové tyče jsou lehce zbarveny do oranžově červené nebo garnátově žluté. Toto zbarvení je často zářivější u rostlin, které rostou v kontejnerech nebo v alkalické půdě než ty, které mají neutrální nebo kyselou půdu. Listy má úzké rozvlněné, bledě zelené. Roste v křovinatých lesích Gansu a Sichuanu ve výškách 1000 – 2500 metrů. Je to velmi bujně rostoucí druh, kterému se u nás daří a v době růstu nových tyčí je velmi působivý.

7.4.4. Fargesia robusta

Odolnost u tohoto druhu je uváděna min. – 20 °C a vyhovuje mu stanoviště na slunci nebo světlý stín. Jedná se o silně vertikální až majestátní otevřený ale skupinový druh. Dorůstá do výšky 4 metrů. Tyče jsou max. 2,5 cm v průměru, zabarveny do tmavě zelené s bílými tyčovými pochvami a červenými pochvami větví. Listy jsou tmavě zelené úzké 13 x 2 cm, zřídka blednoucí. Roste velmi dobře a rychle.Pěstují se často kultivary s většími listy, které bývají při pěstování v našich podmínkách dost často poškozovány v zimním a předjarním období.

Nejčastěji pěstovanými formami a kultivary druhu Fargesia robusta jsou:

  • Fargesia robusta “Wolong“ je nejznámější ve Spojených státech amerických a byla sebrána ve Wolongu v provincii Sichuan v r. 1996. Má širší listy než samotný druh.
  • Fargesia robusta “Pingwu“ má o trochu menší list než Wolong .

7.4.5. Fargesia yulongshanensis

Odolnost u tohoto druhu je uváděna kolem - 29 °C a vyhovuje mu stanoviště na slunci nebo stín. Výška tohoto druhu se pohybuje kolem 4 – 6 metrů, průměrně do výšky 5 metrů. Je to vysoký druh bambusu s delikátním zjevem. Tyče jsou jako mladé světle modré a časem se mění na slunci do žlutozelené barvy. Listy má malé a úzké, bledé, čerstvě zelené. Pochází z provincieYunnan v Číně, kde roste ve výškách 3050 – 4200 metrů, což je nejvyšší výška pro Sino-Himalajský bambus. V kultivaci je však vzácný, avšak slibuje mnoho pro svou toleranci k chladu. Mladé tyče se na počátku podobají tyčím druhu Thamnocalamus crassinodus a jsou pokryty voskovým pelem potom, když pochvy opadají. Kroužek červenohnědých vlasů, někdy viditelný na každém uzlu, je klíčem ke správné identifikaci. Autor s tímto druhem nemá dosud bližší zkušenosti, ale domnívá se, že se s ohledem na značnou odolnost vůči mrazu osvědčí.

7.4.6. Fargesia scabrida

Tento druh je odolný min. do -20 °C. Pochází z Číny Sichuan a Songpan, kde roste ve výškách 1600 – 2100 metrů. Dorůstá výšky kolem 1,5 – 3 metrů. Nové výhonky jsou růžovo-oranžově zbarveny. Tento druh je dobře otužilý a roste velmi pěkně. Je vhodný pro použití do nádob.

7.4.7. Fargesia denudata

Fargesia denudata je odolná min. do -20 °C. Tento druh je vysoký kolem 3 – 4 metrů. Tvoří zeleno-žlutou tyčovinu. Použití je podobné jako u ostatních Fargesií, které mají rády polostín. Ideální je jako keřový podrost nebo jako solitér pod stromy, které tvoří světlý stín.

7.5. Indocalamus

Rod z Indočíny, který má 26 druhů a jeden z Japonska V zahradách v České republice má autor zatím prověřeného jednoho zástupce tohoto rodu, a to Indoacalamus tesselatus.

7.5.1. Indocalamus tessellatus

Odolnost u tohoto druhu je uváděna min. - 29 °C a vyhovuje mu stanoviště na slunci nebo stín. Dorůstá výšky zpravidla 1 – 3 metry, avšak v našich podmínkách max. do 1 metru. Toto je bambus, který působí v našich chladných zahradách tropickým dojmem. Jedná se o výběžkatý druh, který je obvykle krátký a s výrazně skloněnými větvemi a listy. Tyče jsou tenké a matově zelené s tenkými hnědými pochvami. Listy jsou tmavě zelené s rozměrem cca 45 x 8 cm. Široké, někdy stočené silně žilované listy visí dolů na tenkých tyčích a tvoří neproniknutelný chomáč. Díky své velké listové ploše je nutné tuto rostlinu na zahradách použít na chráněná místa, aby nedošlo v zimních měsících k poškození listů. Autor osobně tuto rostlinu použil na jedné zahradě do chráněné kapsy ve vyšší poloze skalky u jezírka a již třetí rok na tomto stanovišti prosperuje a pomalu začíná tvořit převislý efekt padajících listů.

7.6. Phyllostachys

Toto je bezpochyby nejdůležitější rod pro zahrady, neboť je velice mnohostranný a působí nejornamentálnějším dojmem.Tento rod je typickým zástupcem bambusů a při pohledu na tuto rostlinu i nezahradnicky orientovaný člověk pozná, že jde o bambus.

7.6.1. Phyllostachys angusta

Odolnost u tohoto druhu je uváděna min. – 25 °C a vyhovuje mu stanoviště na slunci nebo světlý stín. Tento druh je velmi rozšířen podél východního pobřeží provincie Fujian v Číně. Dorůstá do výšky zhruba 3,5 – 5 metrů. Angusta znamená úzký. Tenké tyče mají také krátké větve a proto také úzké koruny listí. Mladé tyče jsou nejdříve ztrnulé a když dozrávají jsou více obloukovité. Barva tyčí je šedavá s velmi světlými pochvami. Je to celkem vzhledný, velmi světlý bambus. Starší tyče mají zářivě bělavé a purpurově žilované pochvy, které pokrývají nové výhony. Listí je zelené a v proporcích úzké a dlouhé 15 x 2 cm. Jedná se spíše zatím o sbírkovou rostlinu.

7.6.2. Phyllostachys arcana

Odolnost u tohoto druhu je uváděna min. - 22 °C a vyhovuje mu stanoviště na slunci nebo slabý stín. Výška dosahuje zpravidla kolem 3 - 5 metrů. Tyče jsou zelené, zpočátku zaprášené, později šedozelené, někdy s černými skvrnami na slunci. Listí je zelené a úzké 15 x 2 cm. Pro použití v sadovnictví by autor doporučoval upřednostnit jiné ověřenější druhy se zelenou tyčovinou. Pěstuje se také jeho kultivar “Luteosulcata“, který tvoří výrazné žluté sulky a tím by mohl být sadovnicky zajímavý.

7.6.3. Phyllostachys aurea

Phyllostachys aurea dorůstá do výšky 4 - 6 metrů a rozrůstá se do svého okolí přibližně 1 – 3 m za 10 let. Tyče mají v průměru 4,5 cm, často se zhuštěnými meziuzly u báze. Barva tyče je zářivě zelená, která se časem mění do krémově světle žlutě šedé. Listy jsou hráškově zelené 13 x 2 cm. Jde o dobře známý a v Evropě dosti často pěstovaný druh bambusu, který se v teplejších oblastech velmi dobře pěstuje a je velmi dekorativní svým nahloučením meziuzlů i v různých úhlech převážně ve spodní části rostliny.U nás ho lze pěstovat v exteriéru, ve volné půdě a nebo je možné ho použít do nádob jako mobilní zeleň.U mobilní zeleně je však lepší chladné přezimování ve skleníku se zimní zálivkou. Pro pěstování v mobilních nádobách je možné použití nějakého z pěstovaných kultivarů tohoto druhu, které se liší vzrůstem, barvou a pestrostí tyčoviny.

Nejčastěji pěstované formy a kultivary druhu Phyllostachys aurea jsou:

  • Phyllostachys aurea “Florescens inversa“ má světle zelené tyče se zlatými prohlubněmi.
  • Phyllostachys aurea “Holochrysa“ má žlutě máslové tyče
  • Phyllostachys aurea “Koi“ žlutá forma se zelenými drážkami

7.6.4. Phyllostachys aureosulcata

Odolnost u tohoto druhu je uváděna min. - 26 °C a vyhovuje mu stanoviště na slunci nebo v polostínu. Dorůstá výšky kolem 4 – 6 metrů. Při dospívání se jedná se o vertikální rostlinu. Zbarvení tyčí je matně zelené se sytě žlutými drsnými prohlubněmi. U tohoto druhu je typickým znakem, že v porostu vyroste nahodile zakřivená tyč, která je vychýlena ve tvaru ležícího písmena V a dále pokračuje ve svém růstu tzv. růst cik-cak. Listy tmavěji zelené než u většiny druhůPhyllostachys a jsou dlouhé a úzké 17 x 1,5 cm.V určité době byl široce pěstován ve Spojených státech amerických, do Evropy je jeho zavedení relativně nedávné. Pochází z chladné východní provincie z okolí Beijing v Číně. Autor se domnívá, že je to jeden z nejodolnějších bambusů proti chladu, se kterými jsou v Čechách velmi dobré pěstitelské zkušenosti. Svým žlutým žíháním s někdy částečně zakřivenou tyčovinou a svojí odolností, jde o velmi dekorativní bambus s všestranným použitím jako jsou bambusové houštiny či solitérní použití.

7.6.4.1. Phyllostachys aureosulcata f. pekinensis

Jedná se o mohutnou formu se zelenými tyčemi, které nemají zabarvení v prohlubních. Tyče mají vertikální tvar a uzliny na holích jsou obvykle hojné s tendencí rozšiřovat se do dlouhých přímých linek.V Evropě je někdy nazýván Phyllostachys aureosulcata “Alata“. Autor uvádí, že na jeho zahradě roste spíše krovitě se slabšími tyčemi. Použití je spíše pro sběratele.

7.6.4.2. Phyllostachys aureosulcata f. aureocaulis

Odolný je min. do - 26°C. Vyhovují mu stanoviště na slunci nebo světlý stín. Dorůstá do výšky kolem 3 – 5 metrů, průměrně do výšky 4 metrů a tvoří nesouvislé skupiny. Tyče mají zlatou barvo, často jsou na osluněné straně zabarvené červeně. Listy jsou čerstvě zelené někdy slabě žlutě proužkované. Paul Whittaker…ve své knize na straně popisuje tento bambus a vysvětluje červenání tyčoviny: „Tyče jsou vskutku zlaté, ale mohou být zabarveny tmavou karmínovou červení na sluneční straně jeho nových výhonků. Studené noci v sezóně růstu a v pozdním létě mohou zvýšit červenání o tolik, že některé tyče mohou být červené na jedné straně a na druhé čistě zlaté.“ Použití této formy je velmi pestré. Je to překrásný solitér, u kterého je možné využití kontrastu žluté tyčoviny s pozadím stále zelených rostlin nebo podrostem nízké Hedery či Barvínku. Autor poukazuje na to, že velice pěkným kontrastním prvkem k tomuto kultivaru je v zimním období sníh. V našich krajích je tento kultivar citlivější než samotný druh.

7.6.4.3. Phyllostachys aureosulcata f. spectabilis

Odolnost u tohoto druhu je uváděna min. - 26 °C a vyhovuje mu stanoviště na slunci nebo ve světlém stínu. Dosahuje výšek kolem 3 - 6 metrů a jedná se o otevřený ale skupinový kultivar. Tyče jsou zářivě zlatožluté s tmavě zelenými žlábky. Listy mají s malými variacemi tmavě zelenou barvu. Kontrast mezi silnými vanilkově žlutými tyčemi s tmavě zelenými prohlubněmi je vyjádřen výrazněji než u jiných odolných bambusů. Autor zastává názor, že tato zlato-pestrá forma v českých zahradách prosperuje, neboť tento kultivar již přečkal na jeho zahradě spolu s aureocaulis několik náročných zim včetně letošní bez většího poškození listů.

7.6.4.4. Phyllostachys aureosulcata “Harbin“

Tento kultivar má podélné hřebeny stejné jako rýhové prohlubně. Barva tyčí se spojuje s nepravidelným rýhováním žluté a zelené s často dominantní zelenou barvou. Vedle kultivaru Phyllostachys aureosulcata “Harbin“ existuje taktéžPhyllostachys aureosulcat “Harbin inversa“, který je žádanější než “Harbin“. Tento kultivar se, ale množí s potížemi a vyskytuje se řídce. Růst je podobný, ale méně nápadný. Tyče jsou dominantně žluté s množstvím tenkých zelených proužků. Listy mohou mít někdy jemné krémové a žluté žíly.

7.6.4.5. Další kultivary Phyllostachys aureosulcata

Další formy a kultivary jsou jinak ozdobné a mají spíše sběratelskou hodnotu. Phyllostachys aureosulcata “Lama Tempel“, je krásný kultivar, velmi řídký podobný f. aureocaulis, ale s bohatě zlatě nahnědlou tyčí. Nové výhony mají bledší růžovou barvu než ostatní zlaté formy tohoto druhu. Kratší internodia a mohutnější vzrůst Paul Whittaker ho viděl?????.Phyllostachys aureosulcata “Argus“ je slibným novým nálezem vykazující znaky “Harbin inversa“, dle názoru odborníků se však lépe množí.

7.6.5. Phyllostachys bissetii

Mrazuvzdornost u tohoto druhu je min. - 25 °C a vyhovuje mu stanoviště na slunci nebo ve světlém stínu. Užitečný bambus původem z čínské provincie Sichuan a Zhejiang. Dorůstá do výšky kolem 5 – 8 metrů. Mladé tyče jsou velmi tmavé, časem blednou do olivově zelené barvy. Listy má tento druh tmavě zelené, hojné ale zakrnělé. Tvoří silné rovné tyče sloupovitého vzrůstu. Nyní je široce pěstován s prokázanou schopností zůstávat nepoškozený i v nejtvrdších zimách. Patří k nejodolnějším tyčovým bambusům, které lze u nás použít.

7.6.6. Phyllostachys edulis

Odolnost tohoto druhu je obvykle uváděna –20 °C. Vyhovuje mu sluneční poloha nebo světlý stín. Dorůstá do výšky 3 – 8 metrů, v příznivých podmínkách i více, často tvoří lesní houštiny. Tyče dospívající mají stříbřitě šedou barvu a postupem času se mění do žlutozelené barvy s tmavými tyčovými pochvami. Listy jsou úzké, světle zelené. Jedná se o jeden z nejvíce vyžadovaných bambusů, který dosahuje svých majestátních proporcí v příznivě temperovaných regionech, které mají teplá léta, půdu s patřičnou vlhkostí a úrodností a dobré světlo. V Orientu je uváděn jako „moso“. S ohledem na to, že má autor tuto rostlinu vysazenou již druhým rokem a že roste velmi špatně, je toho názoru, že se v našich podmínkách tento druh trápí.

7.6.7. Phyllostachys humilis

Phyllostachys humilis je odolný min. do - 25 °C a má rád slunce nebo světlý stín. Dorůstá do výšky 2 - 3,5 metrů. Tyče vyrážejí tmavé a potom se mění na čerstvě zelené, staré jsou na slunci oranžově žluté. Listy matové, žlutě olivově zelené s šedozelenou spodní stranou. I když je bambus původem z Číny ze Sichuanu, je nyní hojně pěstován v Japonsku. V našich podmínkách je to druh s tenkou tyčovinou a delšími internodii. Slabší tyče přepadávají. Pro svou měnivou barevnost tyčoviny a mrazuvzdornost je sadovnicky zajímavý.

7.6.8. Phyllostachys mannii “Decora“

Tento bambus je odolný min. do - 22°C. Nejlepší stanoviště je na slunci nebo světlému stínu. Dorůstá do výšky 3 - 8 metrů, průměrně do výšky 6 metrů. Pomalu se šíří, ale není invazivní. Tyče mají bledě zelené zbarvení, na slunci oranžově červené, tyčové pochvy jsou proužkované. Listy jsou s ohledem na celý rod poměrně krátké, skleslé, matné, středně zelené. Dlouho byl znám jako Phyllostachys decora a nyní byl identifikován jako kultivar druhu Phyllostachys mannii. Je odolný širokému rozsahu pH, suché písčité půdě a extrémním teplotám. Použitelný se světle zelenou dekorativní tyčovinou. Mrazuvzdornost je autorem ověřena a je dobrá.

7.6.9. Phyllostachys nuda

Odolnost tohoto druhu je obvykle vymezována do - 26 °C. Vyhovuje mu stanoviště na slunci nebo v polostínu. Tyčovina dorůstá do výšky 4 – 10 metrů, průměrně do výšky 5,5 metrů a tvoří husté houští. Tyče jsou tmavé a svěží když jsou mladé, časem bohatě zelené. Listy mají matně olivově zelenou barvu. Tento druh je intenzívně pěstován v Číně pro mnohé využití a jeho sladké výhonky. Všeobecně je považován za špičku z těch málo bambusů, které snášejí klimatické extrémy. Tento bambus je považován za nejodolnější Phyllostachys v našich klimatických podmínkách. Autor ho pěstuje 8 let a dosud neměl žádný problém s přezimováním. Je vhodný do náročnějších lokalit. Lze pěstovat formu localis, která má hnědé skvrny a někdy i proužky.

7.6.10. Phyllostachys parvifolia

Odolnost tohoto druhu je obvykle uváděna - 21 °C. Vyhovuje mu sluneční poloha nebo světlý stín. Dorůstá do výšky 3 – 8 metrů. Tyče jsou vertikální a majestátní a mají tmavě zelenou časem blednoucí barvu. Listy má velmi úzké,maximálně tmavě zelené. Je to potenciální obr v chladných oblastech, což potvrzují u nás odborníci pěstitelé.

7.6.11. Phyllostachys propingua

Je odolný do min. – 23 °C a dosahuje do výšky 4 - 7 metrů. Má rád slunce nebo světlý stín. Tyče jsou tmavě zelené. Listy mají tmavě zelenou lesklou barvu a jsou úzké 12 x 1,3 cm. Do doby než byla jeho odolnost v Německu prokázána, nebyl příliš známý.

7.6.12. Phyllostachys rubromarginata

Odolnost tohoto druhu je min. – 21 °C. Nejvhodnější stanoviště je na slunci nebo ve světlém stínu. Dorůstá výšky 5 – 9 metrů, je štíhlý, vertikální a má delší internodia. Pokud je tento bambus v chladu, tak je skupinový. Tyče mají zelenou barvu, časem žlutohnědou.Listy mají rozměr kolem 12 x 2,5 cm. Rostlina byla zkoušená a testovaná ve Spojených státech amerických, kde v některých lokalitách dosahuje ohromných proporcí. V chladném klimatu je poněkud vytříbenější i když projevuje velikost a pevnost.

7.6.13. Phyllostachys viridiglauscescens

Odolnost tohoto bambusu je většinou v literatuře uváděna do – 21 °C. Ideálním stanovištěm pro tento druh je slunce nebo světlý stín. Dorůstá do výšky 5 – 12 metrů, průměrně do výšky 7 metrů. Má většinou vertikální tyče, někdy jsou však tyče na obvodu houští pokřivené. Tyče vyráží čerstvě zelené, pak se mění na tmavě žluté. Jeden z bambusů tohoto druhu byl přivezen do Evropy resp. do Francie r. 1846, z tohoto důvodu je tento druh obvyklý v mnoha zahradách s viktoriánskými kolekcemi. Je široce pěstován a je populární u návrhářů, kteří v krajinách vyžadují rychlé a spolehlivé bambusy. V našich podmínkách tyčovina neroste vždy přímo vzhůru a někdy tvoří slabé tyče, které rostou silně do stran.

7.6.14. Phyllostachys nigra

Phyllostachys nigra je odolný do min. –18 °C a nejvhodnějším stanovištěm, je místo na slunci. Dorůstá do výšky 4 – 12 metrů, průměrně do výšky 6 metrů. Tento druh je mírně tvarovaný do V nebo je vertikální. Mladé tyče jsou zelené a časem zčernají. Listy jsou zelené a úzké 8 x 1,3 cm. Černý bambus je snad nejpopulárnější ornamentální bambus na světě. V divoké přírodě je řídký, ale naštěstí je pěstován v Číně pro komerciální účely. Byl to první temperovaný bambus, který byl zaveden na západ. U nás je tento druh na hranici pěstování venku. Aby se mu dařilo, vyžaduje velmi chráněná místa jako dvory mezi domy či uzavřené kouty aj. Spíše se dají pěstovat jeho formy, které si již nezachovávají po celé tyči černou barvu, za to jsou odolnější.

7.6.14.1. Phyllostachys nigra “Boryana“

Tento bambus je odolný min. do – 18 °C. Snáší dobře slunce i stín. Dorůstá do výšky 5 – 12,5 metrů, průměrně do výšky 7 metrů. Tyče jsou zelené s tmavohnědými skvrnami. Listy jsou zelené a úzké 9 x 1,5 cm. Tento kultivar, který pochází z Japonska může růst do větší šíře než samotný druh. Je to jedna z velmi proměnlivých rostlin.Někteří zahradníci s ním nemají dobrou zkušenost, když jim prý každoročně u nás omrzá. Autor má s tímto kultivarem opačnou zkušenost, neboť se mu na jeho zahradě velice daří, je vysoký přes 3 metry a roste na téměř nechráněném místě.

7.6.14.2. Phyllostachys nigra f. henonis

Mrazuvzdornost u tohoto druhu je min. - 26 °C a vyhovuje mu stanoviště na slunci nebo na světlém stínu. Dorůstá do výšky 6 – 20 metrů, průměrně do výšky 8 metrů. Tvoří pěknou a vyšší úhledně vertikální tyčovinu. Tyče jsou čerstvě zelené, později se mění na žlutozelené. Listy má zelené, úzké, hojné a lesklé. Nepopiratelně nejsilnější forma druhu, která je označována jako elegantní a tolerantní ke klimatickým podmínkám. V nezvyklé botanické podobě by to mohl být opravdový druh. Je to nejodolnější forma černého bambusu. Používá se do skupin, houštin či jako solitér. Probírkou slabších tyčí se podpoří růst silnější tyčoviny v našich klimatických podmínkách.

7.6.14.3. Okrajově pěstované formy a kultivary druhu Phyllostachys nigra

Phyllostachys nigra „Megurochiku“ je odolný do – 21 °C a má rád slunce nebo velmi světlý stín. Dorůstá do výšky 5 – 15 metrů, průměrně do 7 metrů. Tyčovina je silná a vertikální. Tyč jsou zabarveny do zelena, časem se zabarví do světle olivově zelené. Tento kultivar je někdy označován jako magický bambus pocházející z japonského ostrova Awaii.

Phyllostachys nigra „Fulva“ má hnědo-žluté tyče a je spíše vhodný pro sběratele.

Phyllostachys nigra “Hale“, “Othello“, “Wisley“ jsou kompaktní kultivary velmi podobné jeden druhému a dobře rostoucí v chladnějších zahradách. Jejich tyče černají velmi rychle už v první sezóně. Udává se, že “Hale“ roste velmi živě v mírných zimách na pacifickém severozápadním pobřeží Ameriky a dosahuje výšky druhu. Uzavřeně sevřená formace tyčí činí obtížné rozmnožování a tak jsou ještě velmi řídké.

7.6.15. Phyllostachys vivax

Phyllostachys vivax je odolný min. do - 23 °C. Nejideálnějším stanovištěm je místo plné slunce. Dorůstá do výšky 6 – 12 metrů, průměrně do výšky 8 metrů. Rychle roste, avšak v době růstu má křehké tyče. Tyče mají tmavě zelenou barvu, která během času bledne. Listy jsou zelené, někdy širší. V Čechách má autor zkušenosti s kultivarem “Aureocalis“, který má hladkou žlutou tyčovinu se zelenými proužky. Phyllostachys vivax f. huanvenzhu je inverzní forma zelené tyče se žlutou drážkou. Obě tyto formy patří ke klenotům a používáme je na chráněných místech jako solitéry.

Rodina Phyllostachys zahrnuje mnohem více druhů, forem a kultivarů, ale výše uvedené jsou základním pilířem odolných bambusů, které je možné v našich klimatických podmínkách s úspěchem pěstovat. Tato skupina se bude dále rozšiřovat s přibývajícími pěstitelskými zkušenostmi.

7.7. Sasa

Slovo sasa je japonské, přičemž sa znamená tenký a sasa znamená ještě tenčí.

7.7.1. Sasa curilensis

Sasa curilensis je velmi odolný a mrazuvzdornost se u něho uvádí až –34°C. Snáší dobře slunce i stín. Dorůstá do výšky 2 – 3 metrů, průměrně do výšky 2,5 metru. Šíří se rovně a tyče, které mají světle zelenou barvu se nahoře zakřivují. Listy jsou středně veliké 20 x 5 cm, lesklé, středně zelené a v chladnějším počasí vínovatí. Jedná se o jeden z nejvíce odolných, netyčových bambusů, který snáší velmi nízké teploty pod bodem mrazu. Je to původem nejsevernější bambus z drsného klimatu Kurilských ostrovů a ruského ostrova Sachalin. Štíhlé tyče se zakřivují ven od země a obracejí se ostře vertikálně, vyrážejí zelené a rychle se mění na světle do olivově žluta. Tento druh je velmi vhodný do našich podmínek, kde však dorůstá kolem 1 metru výšky. Při poškození listů v zimních měsících perfektně regeneruje a je možné poškozené porosty radikálně sestříhnout. Použití je podobné jako u jiných Sasa tj. jako porost v ohraničených prostorech, který vzhledem působí neutrálně a může být tedy použit k vytvoření rychlého porostu i ve veřejné zeleni např. u metra či na zastávkách autobusů.

7.7.2. Sasa palmata nebulosa

Tento bambus je odolný min. do – 30 °C. Snáší dobře slunce i stín. Dorůstá do výšky 1,5 – 3 metrů, průměrně do výšky 2 metry. Tento bambus je někdy invazívní a vytváří rovně se šířící houští. Tyče jsou zelené, hnědočerně skvrnité. Listymá velmi široké, 30 x 10 cm, čerstvě zelené. Nehledě na jeho zhoubné tendence dominovat ve svém okolí, tento druh Sasa je často požadovaný, neboť vytváří tropický zjev. Je to velmi odolná rostlina, avšak díky své velké listové ploše bývá u nás často poškozována v zimním období.V případě většího poškození je nutné provést radikální řez, který urychlí regeneraci.

7.7.3. Sasa tsuboiana

Dorůstá do dosti velké výšky a listí často zůstává v zimě neporušené, takže udržování v zahradě je minimální. Odolnost je min. –25 °C a vyhovuje mu jak slunce tak stín. Dorůstá do výšky 1 – 2 metry, průměrně do výšky 1,5 metru. Tyče jsou světle zelené, vzpřímené a většinou kompaktní. Listy mají rozměr cca 25 x 5 cm a jsou lesklé, tmavě zelené.V našich podmínkách se jedná o jeden z velmi dobře pokryvných druhů, který lze u nás použít jako náhrada za trávník.

7.7.4. Sasa veitchii

Tento bambus je odolný min. do – 25 °C. Vyhovuje mu slunce i stín. Dorůstá do výšky 1,5 –1,5 metru, průměrně do výšky 1,2 metru. Tento druh se šíří pomalu, avšak tvoří husté koberce, které se liší podle lokace a počasí a musí být každoročně stříhány. Tenké tyče, pokud jsou vidět většinou na vyšších rostlinách, jsou na plném slunci tmavě purpurové. Listy jsou tmavě zelené, jednotlivě vybledlý pergamen. Vysoce ornamentální druh, ceněný pro atraktivní zimní zbarvení, vyvolané blednutím okrajů listů.

7.8. Sasaella

Rostliny tohoto druhu jsou většinou velice podobné Sasa, ale mají užší listy, jsou kratší a mají více vzpřímené tyče. Na jednom uzlu mohou vyrůst jedna až tři větve.

7.8.1. Sasaella massamuneana

Odolnost tohoto druhu je do min. – 23 °C. Tento bambus má rád jak slunce tak i stín. Dorůstá do výšky 0,5 – 2 metry. Během 10 let se rozšíří do rozlohy 1 – 5 metrů. S ohledem na to, že se rychle šíří, vytváří široké závěje. Tyče jsou tmavě purpurově černé. Listy má úzké 18 x 5 cm, středně zelené.

Nejčastěji se pěstují dva pestrolisté kultivary:
Sasaella masamuneana“Albostriata“ je velice populární, neboť v jarních měsících je zářivě pestrý. Nový růst je velmi barevný s tmavě zelenými listy slabě zašpičatělými a nepravidelně proužkovanou a zářivou strukturou bíle panašovaných listů.Použití je velmi podobné jako u Sasa tsuboiana nebo lze kombinovat s tmavými jehličnany, kde společně vytvářejí v zimních měsících barevný kontrast.

Sasaella masamuneana “Aureostriata“ je podobný kultivaru “Albostriata“, ale zlatopestrý. Je méně rozšířen díky svému pomalejšímu růstu. Použití je stejné.

7.8.2. Sasaella ramosa

Tento bambus je odolný min. do – 30 °C. Vyhovuje mu slunce i stín. Dorůstá do výšky 60 cm. Je divoce invazívní a během 10 let se rozšíří do rozlohy 1 – 5 metru. Tyče jsou matně zelené. Listy mají palmové uspořádání a jsou tmavé, šedozelené se zimním blednutím, které je u masově pěstovaných rostlin v chladném zimním světle atraktivní. Jedná se o velmi agresívní bambus. V našich podmínkách se drží při zemi (mnohdy dorůstá do nižší výšky než je shora uvedeno) a tvoří rychle rostoucí pokryvy. Z tohoto důvodu je nutné mu při výsadbě vymezit prostor speciální folií, jinak může i lokálně zaplevelit. Pro tento bambus se také používá synonymum Pleioblastus vagans.

7.9. Pseudosasa japonica

Pseudosasa japodica je odolná min. do - 23 °C. Nejlepší stanoviště pro tento bambus je na slunci nebo na místě s částečným stínem. Dorůstá do výšky 3 – 5 metrů, průměrně do výšky 4 metrů. Tyče mají max. průřez 2 cm a světlé pochvy. Listy jsou dlouhé a skleslé, hodně zahnědle zelené. Jedná se o druh, který v našich podmínkách dobře přezimuje, ale trpí zimním poničením listů.Po jarním radikálním sestřihu výborně regeneruje. Autor má s tímto bambusem velmi dobré zkušenosti při používání v mobilní zeleni, kterou je nutné přezimovat v chladném skleníku.

7.9.1. Pseudosasa japonica “Tsutsumiana“

Tento bambus je odolný min. do – 23 °C. Vyhovuje mu slunce či částečný stín. Dorůstá do výšky 2 – 5 metrů, průměrně do výšky 3 metrů. Jedná se o statnou rostlinu, pomalu se šířící. Řady zelených tyčí vyzařují ze středové rostliny. Listy jsou trochu užší než u druhu, čerstvě zelené. Velmi zřetelný kultivar známý ve Spojených státech amerických jako „zelený cibulový bambus“, protože některé z tyčí u zralé rostliny jsou naduté jako cibule nad každým uzlem a to zesiluje značně meziuzel, takže je silnější než uzel. Vydutí se ostře zužuje nahoře k uzlu a je velmi dekorativní.

7.10. Pleioblastus

Tento rod představuje velké rozdíly od forem a barev pro užití v krajinách. Zahrnuje řadu druhů od těch nejkratších ve skupině temperovaných bambusů až po některé velmi architektonické dřevnaté formy. Tento rod výborně doplňuje ostatní rody bambusů např. tenké nebo úzké listy Pleioblastus velmi dobře kontrastující se širokolistými Sasa nebo Indocalamus a velikostí tyčí Phyllostachys.

7.10.1. Pleioblastus chino

Tento bambus je odolný min. do – 25 °C. Nejideálnějším stanovištěm je polostín. Vyhovuje mu slunce i stín. Dorůstá do výšky 2 – 4 metrů, průměrně do výšky 2,5 metrů. Je divoce invazivní a během 10 let se rozšíří do rozlohy 1 – 3 metrů za 10 let. Tyče jsou kulovité, zelené a krátké. Obvykle je to divoce rostoucí a agresivní bambus s vlastností pokrývat velké trakty lesnaté krajiny. V Evropě se pěstuje jeho kultivar s bíle panašovanými listy “Elegantisima“. Je to velmi dekorativní kultivar, který se v našich zahradách drží spíše do 1 metru. Tvoří krásný kontrast s tmavými jehličnany.

7.10.2. Pleioblastusfortunei (syn. Pleioblastus variegatus)

Pleioblastus fortunei je odolný min. do - 25 °C. Nejlepší stanoviště pro tento bambus je na slunci nebo na místě s částečným stínem. Dorůstá do výšky 60 cm. Tyče mají zelené zabarvení a max. průřez 0,6 cm. Listy jsou zářivě pestré s krémovým proužkováním. Časné zavedení z Japonska Robertem Fortune způsobilo, že je nyní tak populární. Má neurčitý původ a byl objeven jen v pěstování. Lehce stočené listy jsou dramaticky proužkovány bíle nebo krémově. Barva listů se může měnit podle pH půdy. Na našich zahradách se drží spíše do 30 cm a tento trpasličí bambus je velmi dekorativní svým listovím jako podrost v zastíněných koutech zahrady.

7.10.3. Pleioblastus viridistriatus “Auricoma“

Tento bambus je zlatopestrý kultivar dorůstající v našich podmínkách výšky do 50cm.

7.10.4. Pleioblastus pumilus

Dalším invazivním druhem je Pleioblastus pumilus. Jedná se o zelenolistý druh vysoký 50-80cm. U nás se drží do 50cm. Pokud nemá vymezený prostor, může i lokálně zaplevelit. Použití je možné všude tam, kde je jeho rozrůstání žádoucí (protierozní dřevina).

7.10.5. Pleioblastus gramineus

Je zimovzdorný do – 20 °C. .Žádá slunné polohy nebo polostín. Je vysoký 2 – 5 metrů. Tyčovina je středně zelená. Listy má úzké, dlouhé, vrbovité, zelené. Ve vzhledu je většinou identický s Pleioblastus linearis, kromě toho, že má hladké tyčové pochvy s připojenými oral satae a listy, které se na špičkách štěpí. Může se vyvíjet v rozličných vlastnostech oproti Pleioblastus linearis, který je snad méně invazivní v otevřeném prostoru. Obě rostliny jsou ideální v mírně hustém stínu a nebo v lesní krajině, kde jsou méně invazivní.

7.10.6. Pleioblastus linearis

Je odolný podobně jako gramineus do – 20 °C. Lokality jsou slunné nebo ve stínu. Je vysoký 2 – 5 metrů a je o trochu méně výběžkatý než gramineus. Tyče má světle zelené, trvalé pochvy jsou zelené, když jsou mladé, později se barví do žluta. Listy jsou dlouhé a úzké 20 x 1,25 cm, čerstvě zelené. Tento druh vytváří nádherné oblouky chocholovitého listí směrem od středu, obvykle hustý sloup tyčí a má velkou architektonickou hodnotu. Velmi se podobá Pleioblastus gramineus.

7.10.7. Pleioblastus pygmaeus

Patří do skupiny velmi odolných Pleioblastů snášejících teploty až -25 °C. Velmi se mu daří v polostínu. Je vysoký od 20 do 50 cm a roste velmi invazivně. Listy má úzké v řadách tmavě zelené. V druhu jsou ohromné variace. Rostlina, která má obvykle velmi slabé listy, je jedna z těch, která má nejkratší a nejlíbivější tvar. Pleioblastus pygmaeus “Distichus“ je vzhledem nejpodobnější druhu s výjimkou, že je vyšší s širším vějířem listí na špičce každé tyče, která dorůstá výšky 60 cm.

7.10.8. Pleioblastus simonii

Je to jeden z vyšších Pleioblastů, který je velmi otužilý a zimovzdorný do – 25 °C. Daří se mu na slunných i přistíněných stanovištích. Je vysoký 3 – 6 metrů. Tyčovina JE zelená se světlými pochvami. Listy má úzké až 20 cm dlouhé. Ve vánku vytváří příjemný šum.

7.11.1. Semiarundinaria fastuosa

Jedná se o překrásný bambus původem z Číny s odolností – 25 °C. .Má rád plné slunce, na kterém také tvoří silnou tyčovinu. Je vysoký 5 - 8 metrů. Tyče jsou středně zelené, časem se mohou měnit na purpurové, pochvy světle krémové. Listy mají zelenou barvu. Je to krásný a ornamentální druh, skoro nejpůsobivější v rodu. Z mladé rostliny rychle zraje a produkuje vysoké, zcela rovné vertikální tyče: Pokud se jí vymezí malý kruhový prostor, tvoří úzký topolovitý efekt růstu.Trpí často předjarním popalem listů.

7.11.1.1.Semiarundinaria fastuosa var. Viridis

Tento bambus je přiléhavým jménem variety se zeleným zbarvením. Tyče jsou tmavě zelené a udržují si svou barvu i později. Listy jsou trochu užší a silnější než je druh. Je u nás více odolnější, Avšak s méně vybarvenou tyčovinou.

7.11.2. Semiarundinaria yashadake

Je to zimovzdorný do –22 °C otužilý druh, který roste dobře na slunci a je vysoký 2 – 6 metrů. Tyčovinu má tmavě zelenou.

7.11.2.1. Semiarundinaria yashadake f. kimei

Jedná se o formu, která zřídka dosáhne výšky 3,5 metru a je často mnohem kratší. Mnoho tenkých zlatých tyčí má mezi jednotlivými meziuzly zelený proužek mezi každým větvovým pupenem, často zbarvený na silném slunci růžově nebo zahnědle červeně. Listy jsou obyčejně na krátkých větvích užší než druh. Větve drží listy sevřeny k tyčím a mohou být sporadicky krémově žlutě proužkované. Je to přenádherná forma se zlatou tyčovinou, která je velmi kontrastní.

Použití bambusů ...

Zaměříme li se na použití v sadovnictví,tak nám toho mohou bambusy i v chladných Evropských podmínkách mnoho nabídnout.Svou rozmanitostí růstu,výškou,barvou a tvarem listů,tloušťkou a zbarvením tyčoviny,exotickým vzhledem a dalo by se toho jistě vyjmenovat mnohem více.Bambusy v mobilní zeleni.Nejideálnější je způsob pěstování některých druhů v mobilních nádobách a s příchodem zimního období tyto rostliny odvezeme na zimoviště,(temperovaný přistíněný skleník)které musí být chladné a ideální do teploty-7.V jarním období se opět umístí na své místo.Nepříznivé zimní období přečkají bambusy v zimovišti a na jaře máme krásné,po zimně nevyčerpané rostliny ihned reprezentující.Pro takový způsob pěstování uvádím dva zástupce.Prvním z nich je Pro zaručený bambusový vzhled ideální Phyllostachys aurea a jeho kultivary.Druhý Pseudosasa japonica netvoří typické bambusové tyče a díky svým velkým listům vytváří vzhled tropické na první pohled nebambusové rostliny.Je možné použít v nádobách nízkého podrostu.Vhodnými rostlinami jsou Vinca a Hedera.Takto pěstované rostliny je nutné dostatečně hnojit a zalévat a pak rostou bez problémů.V zimě je nutná zálivka a přistínění..Další možnost použití je solitéra nebo solitérní skupina.Chceme li někde docílit asijského exotického rázu a dané místo opravdu podtrhnout ,použijeme bambus jako solitéru.s krásným pozadím.Velmi pěkně se vyjímá v trávníkové ploše nebo na ploše s kamínky a kameny.Do pohostinných koutů můžeme použít Fargesia nitida(nové formy),F murielae nebo krásnou f .juizhaigou 1 s načervenalými stébly.Všechny tyto jsou trsnaté a drží si habitus keře.Na slunnějších místech můžeme doporučit pevně rostoucí druhy rodu Phyllostachys možné i s barevností tyčoviny.jako je zástupce Phyllostachys aureosulcata.U výběžkatých druhů je nutné předem místo solitéry vymezit speciální folií,která zabraňuje nežádoucímu rozrůstání.Bambusové houštiny a lesíky tvoří převážně výběžkaté druhy Phyllostachys.Opět vymezíme prostor folií většinou v nepravidelném tvaru a necháme rostliny se samovolně rozrůstat.Odstřiháváme slabé tyče,hnojíme od jara do léta a zaléváme.Vhodné druhy Phyllostachys bissetii,P.nuda,P. aureosulcata.Bambusy můžeme použít na volně rostoucí živé ploty, nižší druhy lze i tvarovat.Nízké druhy bambusů zejména některé druhy rodu Pleioblastus a Sasa jsou vhodné jako náhrada za trávník a to i ve stinném prostředí.Prostor ohraničený folií spolehlivě porostou.Př. Sasa ramosa a Pleioblastus pumilus.Takový růst může být využit i protierozně.Svažitá ,málo dostupná místa mohou být protkány těmito nenáročnými bambusy.Zpevnění břehu vodních ploch ve městech je další možnost využití.Bambusy jsou nedílnou součástí asijských zahrad,v jejichž stylu se díky módě začínají vytvářet zahrady i u nás.Je velmi důležité si uvědomit,jaké jsou bambusy rostliny.Bambusy by se neměly a nesmějí používat ve volné krajině.Do našeho krajinného rázu nepatří.Stejně tak tomu je i na veřejných prostranstvích vesnic.Ojediněle se můžeme setkat s názorem,že bambusy k nám nepatří.V Čechách se pěstuje řada dřevin,které mají domovinu zcela jinde a také jsou u nás vysazovány.Myslím si,že problém není v těchto konkrétních rostlinách,ale v jejich správném a citlivém použití.U bambusů bych rád použil slova citlivost a střídmost

Závěrem bych rád ocenil všechny ty zahradníky a architekty a pěstitele,kteří se snaží těmto rostlinám porozumět a vkusně se snaží je použít.Úplný konec bych rad zakončil optimisticky citací známého českého myslitele “Nemusí bujet, stačí, když roste.“